|
Wir sind für unsere Arbeit auf Spenden angewiesen. Bitte beteiligen Sie sich, wenn Sie diese Seiten nützlich fanden |
|
Bezirksgericht Klatovy vom 05.12.2007
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
4C 163/2006-284
|
|
| ........... |
| Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobce: |
| INTERCABLE VERLAG AG., se sídlem Švýcarsko, 6331
Hunenberg, Im Bosch 37 |
| zast. Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, Praha 3, Vinohradská 126, |
| proti žalovanému: |
| ...., |
| zast. JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem, Klatovy, Pražská 25, |
| o 690 EUR s přísl., |
| takto: |
- Žaloba o zaplacení částky 690 EUR s úrokem z prodlení 2% od í.5.2004 do zaplacení se zamítá.
- Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 13.971,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Karla Baumruka, advokáta, Klatovy, Pražská 25.
|
| Odůvodnění: |
| Žalobce se domáhal zaplacení částky 690,- EUR s úrokem z prodlení 2% ode dne 1.5.2004 do zaplacení. Uvedl, že jako obchodní společnost se sídlem ve Švýcarsku provádí inzerci pro podnikatelské subjekty. Žalovaný si u žalobce objednal publikaci svého inzerátu, a to na Internetu, v knižní podobě a na CD-ROM, za sjednanou cenu 690,- EUR ročně po dobu 3 let. Žalobce smlouvu splnil, žalovaný však žalobci nic nezaplatil, proto se žalobce domáhá zaplacení alespoň zajeden rok ve výši 690,- EUR. |
| Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť při uzavření smlouvy měl za to, že se |
-pi i kra en ván i
-2
4C 163/2006 |
| jedná o bezplatnou nabídku, jak také bylo na formuláři smlouvy velkými písmeny (a dále několikrát v textu smlouvy) uvedeno; při odesílání vyplněného formuláře žalovaný nedopatřením smlouvu podepsal, aniž by si povšiml, že dle znění smluvních podmínek tím zvolil úplatnou verzi smlouvy. Grafická úprava objednávky však byla způsobilá tento omyl u žalovaného vyvolal, ostatně stejně jako u dalších osob, které vedou se žalobcem soudní spory v řadě evropských zemí, a proto žalovaný se žalobou nesouhlasí. |
| Bylo nesporné, že žalobce zaslal počátkem měsíce března 2004 žalovanému nabídku v anglickém jazyce, jejíž úřední překlad do českého jazyka je založen na č.l. 10-13. Nabídka č. 0599870 je nadepsána jako „Evropský internetový rejstřík" a obsahuje informaci, že žalobce sestavuje mezinárodní rejstřík evropských podnikatelů, který hodlá publikovat jak na Internetu, tak formou CD-ROM a v podobě tištěného katalogu. Nabídka již obsahovala obchodní údaje o žalovaném (firmu, telefon, e-mail, místo a předmět podnikání, jméno kontaktní osoby) se žádostí, aby žalovaný údaje zkontroloval a po případné opravě zaslal formulář zpět žalobci, aby tato data byla publikována správně. Listy obdržené bez razítka či podpisu budou aktualizovány a zapsány zdarma. |
| Dne 15.3.2004 žalovaný odeslal formulář žalobci, přičemž doplnil svůj podpis a razítko. Žalobce obdržel formulář dne 22.3.2004, jak sám uvedl, přičemž žalovaný tento údaj nezpochybnil. |
| Dne 13.4.2004 odeslal žalobce žalovanému fakturu (č.l. 15) na částku 690,- EUR. Zároveň požádal žalovaného o definitivní odsouhlasení správnosti inzerátu (dopis označený jako „Correction Proof), jinak bude inzerát otištěn v zaslané podobě. Z tohoto dopisu vzal soud za prokázané, že dne 13.4.2004 ještě nebyl tištěný katalog zhotoven, neboť se teprve připravovala jeho finální verze. |
Dne 16.4.2004 žalovaný zaslal žalobci dopis (č.l. 30). Dopis je psaný německy, na jeho českém obsahu se však účastníci shodli bez požadavku vyhotovit jeho úřední překlad.
V tomto dopise žalovaný oznamuje žalobci, že od smlouvy o placené inzerci odstupuje s tím, že nechce žádnou svoji adresu inzerovat (publikovat) v internetovém rejstříku žalobce. |
Dne 20.4.2004 pak žalovaný v obdobném smyslu zaslal žalobci anglicky e-mail (č.l. 31), v němž uvedl, že chtěl být registrován v rejstříku, ale zadarmo; nechce za to platit žádné peníze. Dále požádal žalobce, aby ve svém rejstříku kontakt na žalovaného neuváděl, neboť žalovaný nechce platit fakturu; žalovaný se domníval, že služba žalobce je zdarma.
V takovémto případě je to však pro žalovaného nezajímavé. - Žalobce nepopřel tvrzení, že uvedený e-mail obdržel téhož dne, tj. 20.4.2004, a proto má soud za prokázané, že uvedeného dne byl e-mail žalobci skutečně doručen. |
| ne 20.4.2004 tedy muselo být žalobci zřejmé, že žalovaný nehodlal při odeslání objednávky využít placené varianty smlouvy, nýbrž že chtěl inzerovat zadarmo a že po zjištění svého omylu již nemá další zájem na plnění ze smlouvy. Tento závěr soud přijal i přes poněkud rozporuplné formulace žalovaného v dopisu ze 16.4.2004 a e-mailu z 20.4.2004, kde uvádí, že chce inzerovat v žalobcově rejstříku zadarmo, a zároveň uvádí, že nechce inzerovat vůbec. Okolnost, že žalobce tyto projevy žalovaného správně chápal, vyplývá z dopisu žalobce ze dne 22.4.2004 na č.l. 207. Znění dopisu učinili účastníci nesporným dne 27.4.2007 při jednání. V dopise uvádí žalobce, že e-mail žalovaného ze dne 20.4.2004 obdržel a že trvá na zaplacení částky 690 EUR, neboť žalovaný měl na výběr ze dvou možností, bezplatné a úplatné, a zvolil možnost úplatnou. Z toho vyplývá, že žalobce obdržel a správně pochopil vyjádření žalovaného, že žalovaný hodlal uzavřít bezplatnou verzi smlouvy a že na úplatné verzi nemá zájem. Soud tedy uzavřel, že nejpozději dne 20.4.2004, kdy žalobce obdržel e-mail od žalovaného, se dozvěděl o omylu žalovaného při odeslání podepsaného formuláře a o jeho nesouhlasu s plněním úplatné verze smlouvy. |
| Následovala pak další korespondence, v níž účastníci trvali na svých stanoviscích. Právně významná zde byla pouze okolnost, že žalobce zaslal žalovanému CD-ROM, který žalovaný vrátil neotevřený žalobci zpět, a dokonce i tištěný katalog, který žalovaný rovněž žalobci zaslal zpět. Pro úplnost se poznamenává, že žalovaný uvedl a žalobce nerozporovai, že žalovaný tento CD-ROM vrátil bez otevření. Tato okolnost by však mohla být významná jen v případě, že rozhodná je výše užitku, jehož se žalovanému od žalobce dostalo, zatímco podle níže uvedeného právního posouzení je rozhodné pouze to, jaké náklady vznikly žalobci v souvislosti se smlouvou. Podstatné však pro tento spor je, že žalobce k zaslání CD-ROM přikročil až po dni 20.4.2004, tj. za situace, kdy mu již bylo známo, že žalovaný nemá zájem na obdržení plnění ze smlouvy. Tato časová okolnost je prokázána zněním dopisu z 22.4.2004, v němž žalobce uvádí, že CD-ROM „bude zaslán", takže dne 22.4.2004 ještě CD-ROM žalovanému neodeslal. |
Po právní stránce soud posoudil věc takto:
|
| V řízení byl dán cizí prvek s ohledem na sídlo žalobce ve Švýcarsku. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. (a rovněž podle závěrečných ustanovení smlouvy) jsou v případě žaloby podané žalobcem příslušné české soudy, neboť žalovaný má místo podnikání v obvodu zdejšího soudu, který je tak jeho soudem obecným. V souladu s výslovným smluvním ujednáním je pak rozhodné švýcarské právo (jak umožňuje § 9 odst. 1 cit. zákona). Překlad švýcarských norem, tj. spolkového zákona, týkajícího se doplňku Švýcarského občanského zákoníku (pátá část - obligační právo), je na č.l. 127-158, 256-258. Znění článku 23 pak učinili účastníci nesporným při jednání dne 3.12.2007. |
| Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že formulář zaslaný žalovanému směřoval k uzavření nepojmenované smlouvy, blízké smlouvě o dílo, podle které se žalobce zavázal pro žalovaného provést inzerci jeho podnikatelských aktivit po dobu 3 let, a to jednak v tištěném katalogu, jednak na Internetu a na CD-ROM, když jeden kus CD-ROMU se žalobce rovněž zavázal zaslat žalovanému. Žalovaný se za to (dle názoru žalobce) zavázal k placení částky 690,- EUR ročně. |
| Žalovaný neuplatňoval neplatnost smlouvy z toho důvodu, že ji za něho údajně odeslala jeho zaměstnankyně bez jeho vědomí. Proto se soud touto obranou nezabýval; dle článku 101 švýcarského zákona (č.l. 257) platí pro odpovědnost za jednání osoby použité k plnění úkolů obdobný závěr, jako v českém právním řádu. |
| Žalovaný však poukazoval na to, že v okamžiku podepsání smlouvy se nacházel v omylu, neboť měl rozhodně v úmyslu využít bezplatné verze smlouvy. |
| Podle článku 23 platí, že smlouva je nezávazná pro toho, kdo se při jejím uzavření nacházel v podstatném omylu. |
Podle článku 24 je omyl podstatný, jestliže mýlící se chtěl uzavřít jinou smlouvu, než je ta, se kterou vyslovil souhlas (čl. 24 bod 1.1), resp. jestliže mýlící se přislíbil plnění o značně vyšším rozsahu, než bylo jeho vůlí (článek 24 bod 1.3).
Pojem nezávaznosti smlouvy je zřejmě nutné vykládat v souvislosti s článkem 31 bod IV. 1 švýcarského zákona, podle něhož jestliže ta smluvní strana, která vlivem omylu ... neoznámí druhé smluvní straně ve lhůtě jednoho roku, že nebude smlouvu plnit... považuje se smlouva za schválenou. Tato lhůta počíná v případech omylu jeho odhalením. - To znamená, že žalovaný mohl do jednoho roku od odhalení svého omylu oznámit žalobci, že využívá svého práva a nebude smlouvu plnit. (To také žalovaný učinil v e-mailu z 20.4.2004 a v další korespondenci, tj. v zákonné jednoroční lhůtě od zjištění omylu.) |
| Podle článku 26 odst. 4 však platí, že jestliže mýlící se, který nechce připustit uplatňování smlouvy proti sobě, musí přisoudit omyl vlastní nedbalosti, je povinen k náhradě škody, vzniklé ze zániku smlouvy, s výjimkou toho, že druhá strana o omylu věděla nebo o něm vědět měla. |
| Podle článku 44 odst. 1, jestliže měly okolnosti, za které je poškozený odpovědný, vliv na vznik nebo zhoršení škody, může soudce výši náhrady škody snížit nebo může povinného plně zprostit povinnosti k náhradě škody. |
| Lze shrnout, že švýcarské normy upravují důsledky podstatného omylu tak, že i když si účastník smlouvy sám přivodil omyl vlastní nedbalostí, způsobuje to vždy neplatnost (nezávaznost) smlouvy. V takovém případě však mýlící se účastník odpovídá druhému účastníku za způsobenou škodu. Článek 44 odst. 1 je pak určitou obdobou ustanovení v českém právu o snížení náhrady škody v případě spoluzavinění poškozeného. V daném případě žalovaný přislíbil plnění 690 EUR ročně po dobu 3 let, přestože jeho vůlí bylo, nepřislíbit žádné plnění, proto se dle článku 24 nacházel v podstatném omylu a podle článku 23 tedy pro něho smlouva není závazná. V souladu s tím žalovaný e-mailem z 20.4.2004 oznámil žalobci, že nebude ze smlouvy plnit. Proto nebylo možné přisoudit žalobci žádné plnění ze smlouvy. Bylo však nutné posoudit, zda žalobě nelze vyhovět na základě jiných ustanovení, zde na základě ustanovení o náhradě škody. Žalovaný musí přisoudit omyl vlastní nedbalosti, neboť si smlouvu řádně nepřečetl, resp. z nedbalosti ji odeslal podepsanou, a proto dle článku 26 odst. 4 je povinen k náhradě škody, která vznikla žalobci. Na druhou stranu, žalobce byl přitom povinen usilovat, aby škoda byla co nejnižší, v opačném případě by mohl soud náhradu škody podle článku 44 odst. 1 snížit až odepřít. |
| Soud níže vysvětlí názor, že žalobce skutečně ve smyslu článku 44 odst. 1, tak jak byl shora citován, při sepisu smlouvy postupoval takovým způsobem, že to mělo vliv na vznik omylu žalovaného. Přitom znění smlouvy je okolností, za kterou je odpovědný právě žalobce, neboť formulář objednávky vytvořil on. Důsledkem je možnost, aby soud snížil nebo zcela nepřiznal způsobenou škodu. Dále soud považuje za prokázané, že žalobce si této možnosti vzniku omylu musel být vědom a být s ní srozuměn. Proto soud náhradu škody žalobci nepřiznal ani částečně a žalobu zamítl. |
| K odůvodnění podílu žalobce na vzniku omylu žalovaného se uvádí, že obsah smlouvy považuje soud za velice málo srozumitelný až matoucí, a to z několika důvodů. Popis skutečných ekonomických podmínek nabídky je vytěsněn do závěrečné sekce formuláře, navíc mnohem menším písmem, než jsou údaje o bezplatnosti nabídky, zatímco převážná část formuláře je věnována prostoru pro vyplnění údajů o firmě a jejich aktualizaci. Zejména již sama konstrukce, která počítá s vrácením smlouvy žalobci v nepodepsané podobě, je velice neobvyklá, a to jak v tuzemsku, tak patrně i ve Švýcarsku (žalobce totiž netvrdil, že ve Švýcarsku se odesílání nepodepsaných formulářů v praxi běžně používá). Nelze přehlédnout, že v obchodním styku vypravují podnikatelé značné množství listin, které se vždy podepisují. Písemný projev vůle je (na celém světě) završen podpisem, respektive podpisem s razítkem. Žalovaný, respektive subjekty oslovené žalobcem, jsou však náhle vystaveny situaci, kdy jsou vyzýváni k vrácení smlouvy žalobci, přičemž vrácení podepsané nebo naopak nepodepsané smlouvy má mít diametrálně odlišné účinky. V případě určité neopatrnosti či nepozornosti se tedy může snadno stát, že podnikatel listinu omylem podepíše, přestože při jejím prvním vyhodnocení se rozhodl ji odeslat nepodepsanou. Tato možnost je pak snadno představitelná např. ve větší firmě, kde osoba s rozhodovací pravomocí dá pokyn k vyplnění bezplatné (nepodepsané) objednávky, ale v průběhu administrativních procesů při vypravení se listina dostane mezi další listiny určené k odeslání a příslušný pracovník odesílacího oddělení listinu opatří razítkem. Zde je sice nutné souhlasit se žalobcem v tom, že nepozornost žalovaného nelze omlouvat. Pro tento spor je však podstatné to, že žalobce si této možnosti, tj. možnosti omylu zájemce, podle názoru soudu musel být při koncipování smlouvy velmi dobře vědom a dle přesvědčení soudu byl s touto možností přinejmenším srozuměn (počítal s ní). K tomu vede skutečnost, že v březnu 2004, kdy žalobce oslovil žalovaného, žalobce již musel vědět, že nejméně ve dvou případech došlo k omylu jiného zájemce při podpisu smlouvy. Z rozsudku Okresného súdu Bratislava ze dne 18.9.2007 čj. 23Cb 64/2006-133 vyplývá, že shodný formulář jako žalovanému zaslal žalobce v dubnu 2003 inzerentovi Marianu Jaššovi, Bratislava. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7.2.2007 sp. Zn. 11C 27/2005 pak vyplývá, že shodně postupoval žalobce rovněž v dubnu 2003 také vůči inzerentovi BOHEMIA MODEL MANAGEMENT, s.r.o.. Vždy krátce po zaslání faktur těmto inzerentům se žalobce dozvěděl jejich nesouhlasné stanovisko, které pak vyústilo do soudních sporů. V dubnu 2004 tedy žalobce musel vědět, že používaný formulář je s to vyvolat u zájemců podobný omyl. Žalobce však i přesto kontaktoval s předmětným formulářem i dalšího zájemce, tj. žalovaného, přestože mu nic nebránilo formulář snadno přepracovat. Mohl např. změnit jeho znění tak, že úplatná a bezúplatná varianta budou na smlouvě uvedeny vedle sebe s pokynem, aby zájemce výslovně zaškrtnul právě jednu z nich. Taková struktura formuláře by byla přehledná a obvyklá. Žalobce k ní však nepřistoupil, i když v té době již věděl, že u adresátů jeho nabídek může takovýto omyl vzniknout. Tím je prokázáno, že žalobce byl srozuměn s vyvoláním omylu u žalovaného. |
| Navíc jsou zde další důvody pro nepřehlednost použité smlouvy. Jednotlivá smluvní ustanovení nejsou číslována. Dále smlouva není zcela jasná ohledně toho, ve kterém okamžiku vzniká závazný smluvní vztah. To je sice otázka podružná, avšak vnitřní rozpornost smlouvy v každém případě snižuje její srozumitelnost. Ve všeobecných smluvních podmínkách se na jednu stranu uvádí (č.l. 12 nahoře), že „smluvní dohoda se stává právně závaznou, jakmile ji obdrží vydavatel, pokud není popřena doporučeným dopisem během jednoho týdne ode dne doručení podpisu". Zde není sice výslovně řečeno, kdo může takto doporučeným dopisem objednávku popřít, zda vydavatel, nebo zájemce; hned další věta však uvádí, že „tato objednávka je neodvolatelná". Objednávku podává zájemce u vydavatele, nikoliv naopak, lze tedy usuzovat, že je míněna objednávka inzerenta a tedy to není inzerent, kdo smí takto během jednoho týdne objednávku odvolat (popřít) - jinak by těžko šlo hovořit o neodvolatelné objednávce. Je to tedy vydavatel, kdo má právo popřít smluvní dohodu během jednoho týdne ode dne, kdy obdrží objednávku. S tímto závěrem je však v rozporu další ustanovení (č.l. 12 dole), že „přijetí formuláře ... se považuje za přijaté, pokud není vydavatelem odmítnuto během 14 dnů." Je tedy otázkou, zda vydavatel může „popřít" smlouvu během jednoho týdne, jak uvádí jedna část smlouvy, anebo „odmítnout" během 14 dnů, jak uvádí jiná část smlouvy. |
| Další nejasnost smlouvy spočívá v tom, že smlouva nejenom že rozlišuje odeslání podepsané a nepodepsané objednávky. Smlouva také jako zvláštní případ uvažuje odeslání objednávky sice podepsané, ale bez razítka. Na čelní straně smlouvy (č.l. 10) se uvádí, že „listy obdržené bez razítka či podpisu budou aktualizovány a zapsány zdarma". To by při gramatickém výkladu znamenalo, že pokud podnikatel objednávku pouze podepíše, ale neotiskne razítko, anebo pokud pouze otiskne razítko, ale objednávku nepodepíše, potom zvolil bezplatnou variantu smlouvy. Naproti tomu další strana smlouvy, která se zabývá úplatnou variantou, uvádí (č.l. 11), že „absence data a/nebo razítka nezpůsobuje neplatnost této objednávky". To by naopak znamenalo, že objednávka zaslaná s podpisem, ale bez razítka (pokud jinak podnikatel razítko používá), je platná. Žalobce měl pravděpodobně na mysli pouze dvě krajní varianty smlouvy, tj. úplatnou variantu s podpisem a razítkem, nebo bezúplatnou variantu bez podpisu a bez razítka. Avšak v daném případě se žalobce při vytváření formuláře dobrovolně rozhodl operovat s tak neobvyklou možností, jako je odeslání nepodepsané objednávky, s čímž mají podle něho být spojovány různé právní důsledky. Pak ovšem měl postupovat natolik přesně, aby formulář nevykazoval vnitřní rozpory. |
| Uvedené nejasnosti sice zřejmě nevedou k závěru o neplatnosti smlouvy - eventuelní neplatnost smlouvy z důvodu její neurčitosti soud neřešil, protože by nemohla již zlepšit výsledek sporu pro žalovaného. Tyto nejasnosti a nepřehlednost smlouvy však ilustrují skutečnost, že v běžném adresátovi musí smlouva po přečtení nutně vyvolat určitý zmatek v tom, co vlastně smlouva znamená. Zde soud znovu vyslovuje svůj souhlas s argumentací žalobce, že žalovaný tedy smlouvu nemusel podepisovat, pokud jí nerozuměl. O tom není sporu. Jde však o to, že žalobce si již při koncipování smlouvy musel být vědom toho, že smlouva může zájemce uvést v omyl a může zájemce svádět k odeslání s podpisem i v situaci, kdy hodlá inzerovat bezplatně. Žalobce se svojí činnosti věnuje hromadně, není proto pochyb, že věnoval vytváření formuláře velkou pozornost a uvedených nesrovnalostí si jistě povšiml. Přesto žalobce nic neučinil pro to, aby smluvní partnery v omyl neuváděl. Musel tedy být s možností omylu srozuměn. |
| Z uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce je odpovědný za znění formuláře smlouvy, toto znění formuláře mělo vliv na vznik škody dle článku 44 odst. 1 zákona a bylo přitom prokázáno také žalobcovo srozumění s možností, že u žalovaného vznikne omyl ohledně právních důsledků odeslání podepsané objednávky. Z těchto důvodů soud dle ustanovení článku 44 odst. 1 zákona zprostil žalovaného povimiosti k náhradě škody. Alternativně lze argumentovat také naplněním článku 26 odst. 4 zákona, podle něhož mýlící se strana není povinna k náhradě škody tehdy, jestliže druhá strana o omylu věděla nebo o něm vědět měla. Žalobce o omylu žalovaného měl vědět, měl s ním počítat. Proto soud žalobu zamítl. |
Nad rámec shora uvedených úvah se soud také zabýval otázkou, jakou škodu vůbec žalovaný mohl žalobci způsobit tím, že přivodil neplatnost smlouvy. |
| Pokud jde o časové vymezení vzniku škody, důvodně požadována by byla pouze škoda vzniklá žalobci v době od obdržení objednávky (22.3.2004) do okamžiku, kdy žalobce zjistil, že žalovaný nemá zájem na splnění smlouvy (20.4.2004). Po dni 20.4.2004 totiž žalobce věděl, že dle článku 23 obč. zákoníku smlouva není pro žalovaného závazná z důvodu podstatného omylu a že žalobce bude mít proti žalovanému nanejvýš právo na náhradu škody. Žalobce byl tudíž ode dne 20.4.2004 povinen usilovat o to, aby škoda byla co nejnižší (článek 44 odst. 1). |
| Dále lze k výši škody uvést, že výše samotné škody odpovídá rozdílu mezi A/ náklady na plnění, které žalobce měl poskytnout podle bezúplatné verze smlouvy, a B/ náklady na plnění, které žalobce měl poskytnout podle úplatné verze smlouvy. Jinak řečeno, žalobce nemůže žádat náhradu celých nákladů na poskytnuté plnění, nemůže chtít částku ad B, nýbrž pouze rozdíl B-A. Z povahy věci totiž vyplývá, že součástí škody nejsou náklady na to plnění, které byl tak jako tak ochoten poskytnout žalovanému bezplatně. Bezplatně nabízené plnění by žalobce žalovanému poskytl v každém případě, i kdyby mu došla jen nepodepsaná objednávka. Proto zde neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného (jenž způsobil neplatnost smlouvy odesláním podepsané objednávku, jsa v omylu o jejím smyslu) a vznikem škody u žalobce. Soud tedy uzavřel, že žalobce se může domáhat jen nákladů, které mu vznikly splněním úplatné verze oproti plnění bezúplatné verze, a to ještě jen v době od 22.3.2004 do 20.4.2004. |
K oběma verzím smlouvy (bezúplatné a úplatné) se soud vyjadřuje postupně.
|
| A/ Žalobce uvedl dne 27.11.2007, že bezplatná verze zahrnuje pouze tištěnou podobu, v níž by navíc inzerát byl menšího formátu. Z toho by vyplývalo, že bezplatná objednávka nezahrnuje inzerát na Internetu a na CD-ROM. S tímto tvrzením žalobce se však soud neztotožnil, neboť jev rozporu se zněním smlouvy. Obsah bezplatně nabídnutého plnění lze dovodit z následujícího textu (č.l. 10) ve smlouvě: „Vyplněním a odesláním tohoto formuláře získáte příležitost být zveřejněni v naší internetové databázi v tištěné sbírce a také na CDROM. ... Listy obdržené bez razítka či podpisu budou aktualizovány a zapsány zdarma." Tato formulace, tj. citované dvě věty uvedené v textu krátce po sobě, nenabízí žádný jiný výklad, než že také v případě zaslání nepodepsané objednávky bude žalovaný zdarma uveden v tištěném katalogu, jakož i na Internetu a na CD-ROM. Toto plnění tedy žalobce nabízel bezplatně, po obdržení nepodepsané objednávky. |
| B/ Úplatná verze pak vyplývá rovněž z textu smlouvy (č.l. 11), podle níž je zveřejnění údajů „multimediální, tj. Internet, CD-ROM, kniha a cena za vydání činí 690,- EUR. Současně objednávka platí pro následující CD-ROM verzi, která je zdarma pro všechny naše předplatitele". Zde je znění smlouvy v souladu s tvrzením žalobce (č.l. 58), jenž o úplatné verzi smlouvy uvedl, že postupoval právě na základě této verze smlouvy a uveřejnil údaje o žalovaném jednak v tištěném katalogu, jednak na Internetu a CD-ROM. Soud považuje také za věrohodné tvrzení žalobce, že na základě úplatné objednávky byl zveřejněný inzerát větší, než by tomu bylo při bezúplatné objednávce. Dále pak žalobce skutečně zaslal žalovanému CD-ROM (a nad rámec toho ještě katalog). Tolik tedy k úplatné verzi smlouvy. |
| Porovnáním verzí A/, B/ dospěl soud k závěru, že obě verze shodně zahrnují tři reklamní média (tištěný katalog, Internet a CD-ROM), přičemž rozdíl mezi bezplatnou a úplatnou verzí smlouvy spočívá za prvé ve velikosti inzerátu zájemce, kdy tento rozdíl ve velikosti se zřejmě týká všech tří médií, a za druhé při úplatné verzi smlouvy zasílá žalobce inzerentovi zdarma CD-ROM. Jiné rozdíly mezi bezúplatnou a úplatnou variantou smlouvy neexistují. |
| K výši škody tedy soud shrnuje, že žalovaný mohl způsobit žalobci pouze škodu spočívající za prvé v uvedení větší verze inzerátu žalobcem ve všech třech médiích (Internet, katalog, CD-ROM), za druhé v zaslání jednoho kusu CD-ROM žalovanému. K prvně uvedené složce škody, tj. k dodatečným nákladům na pořízení většího inzerátu, však soud nejprve předesílá, že nikde ve smlouvě se žalobce o uvedení většího či menšího formátu inzerátu nezmiňoval. Pokud tedy dle smlouvy nebyl k ničemu takovému povinen, je vůbec diskutabilní příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a mezi vytvořením větší verze inzerátu. Dále pak kvůli vytvoření většího inzerátu ani nemohla žalobci v době od 22.3.2004 do 20.4.2004 prakticky žádná vyčíslitelná škoda vzniknout. Žalobce při jednání předložil tištěnou verzi katalogu, z níž vyplývá, že žalobce skutečně tento katalog vytvořil a uvedl do něj údaje řádově o stovkách až tisících subjektů (jedná se o knihu formátu A4 a tloušťce cca 5 cm). Velikost inzerátu firmy žalovaného, tj. „větší" formát odpovídající úplatné verzi smlouvy, je cca 10x6 cm, jak je vidět na vyobrazení inzerátu na č.l. 54 spisu. Pokud při bezplatné verzi by formát inzerátu byl ještě menší, než je tomu ve skutečně vytištěném katalogu, neznamenalo by to pro žalobce zjevně žádnou úsporu nákladů na vytištění, neboť by dokonce ani nedošlo ke snížení rozsahu katalogu byť o jednu stranu. Opačně řečeno tedy vytištění většího formátu inzerátu neznamenalo pro žalobce žádné zvýšení nákladů. Obdobná úvaha platí pro CDROM, kde největší část nákladů tvoří cena hmotného nosiče, zatímco náklady na zápis dat nezávisí na tom, zda jeden z grafických prvků (obrázek inzerátu žalovaného) bude o něco menší či větší. Také v případě internetové databáze subjektů lze považovat za zřejmé (aniž by bylo třeba to zjišťovat znalecky), že náklady na provoz této rozsáhlé databáze, tj. platby od žalobce pro poskytovatele internetových stránek, se nemohly pro žalobce zvětšit tím, že uveřejnil poněkud větší inzerát žalovaného namísto inzerátu menšího. V důsledku samotného uvedení větší verze inzerátu tedy žalobci škoda nevznikla. Na okraj se dodává, že i při nesprávnosti této úvahy by žalobce musel dokázat, že tyto náklady mu vznikly právě v období od 22.3.2004 do 20.4.2004, tj. že právě v této době zadal zakázku do tiskárny k vytištění katalogu a k výrobě datových nosičů CD-ROM. Přede dnem 22.3.2004 totiž ještě žalobce nemohl vědět, že mu dojde objednávka žalovaného. Naopak po dni 20.4.2004 mu již byla známá existence podstatného omylu u žalovaného a nezájem žalovaného na plnění smlouvy, takže pokud by zadal větší formát inzerátu až po tomto dni, způsobil si škodu výlučně sám sobě a nemůže se její náhrady domáhat od žalovaného. Přitom ještě 13.4.2004 se teprve připravovala definitivní podoba tištěného katalogu, takže po dni 20.4.2004 žalobci nic nebránilo v tom, aby zařídil vytištění menší verze inzerátu žalovaného. Pokud pak jde o náklady zaslání CD-ROM žalovanému, což je druhý rozdíl mezi úplatnou a bezúplatnou verzí smlouvy, potom zde již zcela nesporně platí, že žalobce zaslal CD-ROM žalovanému až po dni 20.4.2004, tedy až v době, kdy o neplatnosti smlouvy věděl. Neměl tedy CD-ROM žalovanému zasílat a pokud tak učinil, nemůže vzniklé náklady zahrnout do náhrady škody. Pokud pak jde o zaslání tištěného katalogu (jeho obdržení žalovaným a následné vrácení žalobci bylo také nesporné), toto plnění již bylo zcela mimo sjednaný předmět smlouvy. |
| Lze tedy shrnout, že v předmětné době od 22.3.2004 do 20.4.2004 nemohla žalobci vzniknout prakticky žádná škoda v příčinné souvislosti s tím, že hodlal plnit pro žalovaného podle úplatné verze smlouvy oproti bezúplatné verzi smlouvy, jelikož rozdíl mezi oběma verzemi spočíval pouze ve větším formátu inzerátu a v přípravě na zaslání CD-ROMU žalovanému. Jiné rozdíly podle smlouvy mezi oběma verzemi nebyly a plnění nabízené bezplatně nelze za vzniklou škodu považovat. |
| S ohledem na úspěch žalovaného mu soud přiznal náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Tyto sestávají z odměny 10.390,- Kč (základ pro odměňuje částka 18.119,40 Kč, odpovídající předmětu řízení 690 EUR při kurzu 26,260 Kč/EUR ke dni 1.12.2007 ), dvou paušálů po 75,- Kč za převzetí zastoupení a sepisu procesní obrany, 4 paušálů po 300,- Kč za účast pro 3 jednáních a sepiš závěrečného návrhu, včetně DPH 19% tedy celkem 13.971,- Kč. |
| Poučení: |
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání dvojmo ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení. Nebude-li uložená povinnost dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí. |
Okresní soud v Klatovech dne 5.12.2007 |
Mgr. Ing. Miroslav Skala,v.r. |
|
KONTAKTADRESSEN |
|
ADRESSBUCHSCHWINDEL IM EUROPAPARLAMENT |
|
DIE RECHTSLAGE IN |
|
JURISTISCH |
|
IN EIGENER SACHE |
|
|
EXTERNE LINKS |
|
|
